Úvahy
Zdravotní aspekty Mohendžodáro
Jak popsat změny, do kterých mne cvičení Mohendžodáro uvedlo? Jak kouknout na Mohendžodáro očima těla? Procvičováním pánevního dna se začaly uvolňovat zablokované energie odnášející staré nánosy ať toxinů, tak na duchovní rovině bloků volajících po osvobození.
Samotné cvičení je na první pohled jednoduché a pokud uvážíme, co všechno o
něm jeho nositelky říkají, až neuvěřitelné, že těchto 9 ásán může mít takový
dalekosáhlý vliv. Jde tu však o čas, o plynutí, které dává jednotlivá žena svým
pohybům. Jde tu o myšlenky, které může žena věnovat sama sobě v přemítání o sobě
samé.
Jako první se procvičuje dynamika pánevního oblasti – jaké změny dokáže přinést
zpevnění poševních svalů – kromě lepší zadržení moče? Rozkoš prožitku
Vyšší hladina estrogenů, ozdravující se vztahy – síla na ukončení vztahů
neživých a naopak odhodlání do nových očekávání :)
Duchovní aspekty Mohendžodáro
Mohendžodáro – ženské tantrické energizující učení vedoucí ženu skrze
meditace a samotné cvičení k sobě samé – do jejího středu. Objevuje v ní
prostřednictvím intimního prožitku a jejich emocí hodnoty jako jsou kreativita,
intuice, vcítění se a projevy podpory, pochopení a životodárné lásky k sobě a
blízkým. Žena se stává vědomou ochránkyní rodinných vztahů, matkou, milenkou,
pečovatelkou, kněžkou, vizionářkou, léčitelkou. A toto umění, jehož počátky
datujeme 4000 př.n.l., se nám díky živé ústní tradici dochovalo až do dnešní
doby.
Fyzické formy cvičení 9 ásán mají ve svém důsledku vliv na zpevnění pánevního
dna, svěračů, dělohy či další jiné zdraví libé důsledky. Neméně důležité jsou
však i postupně se projevující aspekty duchovní.
Jednou ze základních otázek může být: „Co vede současnou ženu přihlásit se do kurzů cvičení Mohendžodáro? Proč slyší na vábničku tantrického cvičení, které slibuje ve svých propozicích zlepšení sexuálního či partnerského života, objevení své vnitřní ženy či ženy smotné? Je to ztráta ženství v dnešním přetechnizovaném mužském světě? Je to ztráta romantických ideálů a rozpadající se vztahy? Či jenom touha po zkvalitnění sexuálního a následné naplnění partnerského prožitku. Každou z nás přivábilo něco, co nás spojovalo, byla touha dostat se na dřeň, ždímat ze sebe i ze cvičení vše co v úvodu bylo slibováno a tak rozpoznat další vrstvy svých těl i duší. A ony se pozvolna díky meditacím i cvičení, tu víc tu míň začaly odkrývat ...
7 P Mohendžodáro
Poznání – mé tělo se hýbe, můj hlas volá, mé slzy kanou a úsměv se dere na povrch. Proč pláču, proč volám, proč řvu a buším pěstmi? Proč ještě stojím sama jak osamělý strom na vyvýšené planině hrdě až kamenně, snad aby mě bylo vidět z dálky, že vše zvládám a ustojím? Mám strach, spoustu strachů. Mé emoce se střídají jak aprílové počasí – padám ... držím ... padám ... pouštím ... padám ... propouštím ... uvolňuji ... dodýchávám ... jsem
Přítomnost – cvičím – teď a tady, dýchám teď a tady, křičím a tancuji v okamžiku naprosté přítomnosti sebe sama, prociťuji svůj nekončící Zdroj, své Bytí a možná dám prostor i pocitu nadčasovosti a všehomíra objevující se za mou myslí, za mým vědomým já, které se stává už jen součástí příběhu v proudu Jsoucího. Jsem, prožívám a realizuji Boží přítomnost bez balastu forem.
Přijetí – zpočátku sebe – jak dýchám, jak se hýbu, jak pláču, směji se, křičím či nekřičím, tancuji v bezpečí ženské skupiny a cítím se jako žena přijímána. Jsem žena, jsem hodnotná žena, jsem krásná žena, stávám se bohyní s jiskrou v oku a zvlněnými boky, jsem, která jsem, jsem to já ve všech polohách dechu – výdechu a opětovného nádechu – já která cítím, já která vnímám, já které tepe srdce, já která jsem živá ... a já přijímám.
Procítění – plynu, nechávám se unášet na vlnách, ve vlnách i nad vlnami. Jsem tady a teď, na kraji života i smrti v plném okamžiku odevzdání 6 –té i rebelství 3-tí ásány, vědoma se vlastních tužeb, pocitů, možností a kvalit, prosycených láskou k žitému v dobrém i zlém. Žena ve všech aspektech či polohách existence splynuvší ve vědomí přítomné reality.
Péče – tělo mi zprostředkovává poznání vedoucí ke mně samé, k mé duši, k mému vyššímu Já, božství. Oživuje ve mně znovuobjevující radostný a spontánní vztah, jak k mému tak partnerovu tělu. Péče o ně i o něj mi způsobuje hravou radost a nadšení: respektuji a orientuji se v projevech a naplněních, vzdávám se s pokorou a odevzdáním. Ctím a vážím si prožívaného.
Probuzení – z tradicionálního snu morálky, etiky či zvyklostí zaběhnutých forem myšlení, chování i způsobů vyjadřování. Opouštím, odpouštím a objevuji klid i smíření, radost i nadšení vášnivou tvořivost i naplnění ... lásku. Stávám se instinktivně vědoucí Ženou v přítomnosti okamžiku s otevřenýma očima dokořán, znající svou hodnotu, svou řeč, umějící zpívat svou píseň.
Z čeho se vlastně probouzím? Proč nejsem vědomá od začátku, či jsem byla, ale
společnost, rodina, civilizace, mě – nás naší přirozenosti zbavily?
Nejvíce zasahující naši civilizaci je křesťanství a její původci
Ježíš z Nazaretu a Pavel z Tarzu. Jaký oni měli vztah k ženě? A v jakém kontextu
se na ně dívat dnes 2000 let od prvopočátečních událostí?
Ježíš z Nazaretu
Vychází z židovského kontextu. Židé vždy považovali pohlavní styk za přirozenou
a posvátnou věc; trvalá pohlavní abstinence či askeze byla proti božím příkazům
– pro mluví i zařazení Šalamounovy Písně písní do svatých textů Zákona aj.
Oceňuje ženu jako samostatnou osobnost. Nedovolí si odsoudit ženu „padlou“ –
slovy „kdož jsi bez viny, hoď po ní kamenem“; zastává se hříšnice Marie
Magdalské, když mu umývá u farizee vzácným olejem nohy (Lukáš 7, 36-50); opěvuje
plody pohlavního života radostí z toho, že přišel na svět nový člověk „žena,
když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina, ale když porodí dítě,
nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ (Jan 16:21). Je
to však život manželský, do něhož by žena měla vstupovat jako čistá panna,
cizoložstvím je bráno i samotné pomyšlení (Matouš 5:28) a rozvod je možný jen
díky „tvrdosti srdce“ muže (Matouš 19:3-9). V duchu a spáse jsou si muž a žena
rovni. V oblasti sociálních vztahů jde, ale stále o pokračování patriarchálního
zřízení rodiny, které prohlubuje v dalších epištolách Nového zákona Pavel z
Tarzu.
Ten mění chápavý Ježíšův pohled na ženu, pod vlivem antického světa, v pohled méněcenný1), hříchu propadlý – za což může Evin první hřích, a to že byla svedena jako první. „Ženy nechť ve shromážděných mlčí. Nedovoluje se jim aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká i Zákon (1.Korintským 14:34), „Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti“ (1.Timoteovi 2:11-15).
V té době rozšiřující 2) se duální názor proti sobě stojícího těla a duše, spojuje Pavel s přesvědčením dvojí morálky helénského světa tpického oporžením ženou, ocejchováním sexu a pohlavního styku v manželství3) a prostitucí jako „nutného zla“ – ůvíme zajisté, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu“ (Římanům 7.14), „Vím jistě, že v mém těle nepřebývá dobré“ ...v jiných pasážích se snaží udělat z pohlavní abstinence ideál, ke kterému má směřovat každý člověk včetně manželství (tzv. duchovní manželství).
Asketický ideál propagoval i další církevní oec Tertulián (160-222) – jeho
názory byli zcela antipohlavní v duchu duality, namířené proti všem smyslným
pudům, potíral divadlo, hudbu, tanec, eleganci, šperky. jelikož je pohlavnost
nepřítelem člověka, je žena jako její vtělení ďáblovou branou. Tys to – volá na
ženu – která ďáblu opatřila přístup, tys rozlomila pečeť onoho stromu, jsi to
ty, která oklamala toho, k němuž se ďábel neměl přiblížit! Tak snadno jsi
srazila k zemi muže, boží podobu. Pro tvou vinu tj.kvůli smrti, musel také boží
syn zemřít.
Tertulián byl jeden z mnoha, dualitou byla prosycená celá doba raného
křesťanství – gnostici, esejci, novopytagorijci, manichejci, Origenes (185-254 –
církevní otec, později prohlášen za kacíře, se sám vykleštil, aby se mohl v
čisté duchovní lásce věnovat Bohu), byli jen cestou k dalšímu církevnímu otci
uznávanému dodnes sv. Augustinovi. Středem jeho mravouky se stal dědičný hřích,
který ztotožnil s pohlavním aktem. Ideálem je absolutní zdrženlivost, nejlépe
panickost a účelem manželství je pouhé plození dětí, vše navíc je hřích,
manželství má posvátnou povahu. Na prostituci nahlížel antickýma očima, navíc ji
vyšperkoval závislostí na dědičném hříchu a tak jak nelze vymýtit ten, nelze
vymýtit ani ji. Kdybychom učinili pokusy o její vyplenění vrhl by se pohlavní
pud ničivě na lidskou důstojnost a přivodil by rozvrat rodinných vztahů. Proto
ji jako „nutné zlo“ Augustin (a následně i další např. Tomáš Akvinský 1225-1274)
trpně schvaluje a obhajuje.
Odsouzení a potlačování tělesnosti mělo v dějinách řadu projevů jako
satanismus (představa satana smilnícího se ženami a zneužívajícího křesťanské
svátosti), pronásledování čarodějnic (hříšnost ženy, popř. jejího majetku),
flagelantství (sebemrskačství vlastního hříšného těla), prostituci, či naopak
mariánský milostný kult (svatá, čistá, nepohlavní). Tyto projevy byly známy i za
helénského světa, ale spíše u jednotlivců, než jako později v rámci lidových
hnutí (čarodějnické procesy, adamité aj.)
U jednotlivce vedlo leckdy k neurózám, osesím, nadřazenosti či až krutosti a
násilí samotnému (sadomasochistické projevy, znásilńování žen aj.)
A co ženy? Navzdory oficiálním církevním otcům to byla ona, která přijímala křesťanství s nadějí rovnosti (s blížícím se Královstvím božím), zpočátku se z ní stávala jáhenka, posléze abatyše, pečovala o nemocné, chudé, upínala se v modlitbách po lepším žití. A církev pod vlivem doby polevovala. Spíše se dá říci, že 2000-letá historie člověka je jakoby probouzením se z duálního světa antické morálky. Nejdříve vychází křesťanství z helénsko-židovské tradice, po pádu Římské říše se snaží vlivem misií šířit kulturu a vzdělanost po celé Evropě a upevnit svůj vliv. Mravně upadá ve století 14. a 15-tém. Objevením knihtisku se Bible dostává mezi „plebejský“lid. Katolická církev je nucena se rozdělit o své „ovečky“ s nově vznikajícími – evangelickými církvemi.
Na jednu stranu přísná biblická morálka, na stranu druhou války či volnost
renesance a obnova ideálu krásy a vzdělanosti vedli k přiznávání práv a
osvobozování ženy 4) . Žena již není jen hospodyně, milostnice či řeholní
sestra, začíná vstupovat do řemeslnického života, do škol. Díky francouzské
revoluci (1791) je kodifikován občanský sňatek, který je možné rozvést, přiznáno
rovné dědické právo, rodinné právo přechází spravuje místo církve stát atd. O
století později vstupují první ženy na vysoké školy a stávají se z nich lékařky,
právničky a začíná boj o volební právo.
Velký posun v právech a pohledech na ženu udělaly obě světové války. Po druhé
válce (1945) je žena, ať z hospodářského či z ideologického hlediska zbavena
omezujících předpokladů typických pro ženu a může tak vstoupit i do dříve
mužských rolí. Stává se dělnicí, řidičkou, učitelkou, účetní a postupně proniká
do všech oblastí lidského žití (sport, věda, žurnalistika, kosmonautika aj).
Od 19.století díky tehnicko-hospodářským vlivům se Evropa koloniálně rozpíná
do celého světa. Evropsko-křesťanský náhled na svět se ve větší míře střetává s
dalšími vírami a náboženstvím. Přes počáteční odsouzení si v Evropě první
stoupence získávají islám, buddhismus, zen a další. Své udělají i migrující
obyvatelé mimoevropských zemí. Evro-americký člověk postupně ztrácí pocit
vlastní výlučnosti a do světového dědictví přiznává i ostatní náboženské
systémy. Jedním z nich je i tantra.
Tantra – vědomé propojení těla i duše. Vše co člověk prožívá, je a může být
vědomě uchycováno, prožíváno a s radostí a láskou naplňováno. Je o ztrátě
zaběhnutých klišé, jak o sobě samém, tak o životě vůbec, o zbytečnosti strachů a
naopak spřátelení se a přijetí vlastního osudu na Cestě životem v dobrém i zlém.
Tantra je vědomá škola přítomného okamžiku. Tantra probouzí duchovní zážitky.
Prolnutí – těla a duše. Ztrácí se všudypřítomná dualita, stejně tak jako vše vně a zůstává „pouhé“ vevnitř. Vše co prožívám je jen má rezonance na okolní svět. Jsem to já, kdo si vytváří vlastní prožitky. Propadám se do Jednoty. Jednoty těla a duše. Jednoty ženy a muže. Jednoty v lásce a rozmanitosti.
Zpracovala: Lena Komanická
- Obdobně Aristoteles vidí ženu, jako nepodařenou bytost mužskou.
- Jedním byl i židovsko-helénský filozof Filon, součastník Pavla, proklamoval dědičný hřích a odsuzoval vše s tělem spojené.
- To co mělo být podstatou snubního poměru – individuální láska a náklonnost – středověké křesťanství zakazovalo; vejít do stavu manželského z lásky tj. tělesného chtíče, bylo zločinným porušením svátosti, stejně tak se manželéneměli horlivě milovat tj.více než bylo jejich manželskou a ploditelskou povinností. To bylo pokládáno za větší hřích než mimomanželský styk či cizoložství, protože šlo o zneužívání svátosti. Přesto byl mimomanželský styk trestán, pronásledován a odsuzován (dle doby a společenské vrstvy).
- Od 13.století např. zaniká poručenství nad dospělou neprovdanou ženou. Žena nesměla pořizovat závěť, smlouvy, vypovídat před soudem. Přiznávalo se, ale již právo pokračování rodu po přeslici.
